A S T R O N O M I E
Kalendář úkazů
            Encyklopedie na pokračování           Zajímavosti a novinky     Ze světa Astronmické společnosti HK

 

Homepage
(domácí stránka)

Fotografování

Něco o mně

Všehochuť

Astronomie

Slunce aktuálně

 Polární záře


Popis: Jak daleko dohlédnete? Nejvzdálenějším, i pro neozbrojené oko viditelným objektem, je M31, asi dva milióny světelných let vzdálená velká Galaxie v Andromedě. Bez dalekohledu se ale i tak nesmírně velká spirální galaxie jeví jako nevýznamný, slabý, mlhavý obláček v souhvězdí Andromedy. Zato tato úžasná teleskopická digitální mozaika blízkého vesmírného ostrova zaznamenala jasné žluté jádro, tmavé vinoucí se prachové pásy, nádherná modrá spirální ramena a hvězdokupy. Zatímco dokonce i jen příležitostné pozorovatele oblohy nyní inspiruje vědomí, že exituje mnoho vzdálených galaxií jako je M31, tak astronomové o tomto fundamentálním konceptu vážně debatovali teprve před 80 lety. Byly tyto "spirální mlhoviny" jednoduše jenom vně ležící komponenty naší Galaxie Mléčné dráhy nebo byly místo toho "vesmírnými ostrovy", vzdálenými systémy hvězd srovnatelnými s Mléčnou dráhou samotnou? Toto byla v roce 1920 ústřední otázka ve slavné Shapley-Curtisově debatě, kterou později rozhodlo pozorování M31 ve prospěch Andromedy jako vesmírného ostrova

 


Popis:
V jednom z nejznámějších souhvězdí na noční obloze, zatoulané 1500 světelných let daleko, září Mlhovina v Orionu a tmavá mlhovina Koňská hlava jako kontrastní kosmické obrazy. Obě mlhoviny jsou vidět na této nádherné kompozitní fotografii spolu s dalšími mlhovinami jako součást obřího komplexu molekulárních mračen v Orionu, který samotný napříč měří stovky světelných let. Skvostná Mlhovina v Orionu (M42) se nachází vespod snímku. Tyto jasné centrální oblasti emisní mlhoviny byly zachyceny na citlivý film poměrně krátkou expozicí 30 sekund. Nad M42 jsou kupy nápadných modravých reflekčních mlhovin a slabší načervenalé emisní mlhoviny zaznamenané na dodatečných expozicích s délkou trvání až 40 minut. Koňská hlava se jeví jako tmavá mlhovina, malá silueta notched proti dlouhé červené záři vlevo nahoře. Nejvýchodnější hvězda pásu Oriona Alnitak je vidět jako nejjasnější hvězda nad Koňskou hlavou. Hned nalevo od Alnitaku je mlhovina Plamen s mraky jasné emise a dramatickými tmavými prachovými pásy. Teleskopické expozice byly pořízeny v září 2001 z Jižních francouzských Alp ve výšce 2800 metrů (o něco blíže ke hvězdám!).

 


Popis: Několik šťastlivců dnes uvidí "ohnivý prsten". To je jméno pro centrální pohled na prstencového zatmění Slunce Měsícem. Při vrcholu tohoto zatmění se bude zdát, že chybí střed Slunce a bude vidět tmavý Měsíc obkroužený jasným Sluncem. To bude ovšem vidět jenom na dráze, která běží Tichým oceánem. Z většiny míst po většinu času včetně nejvýchodnější Asie a západní Severní Ameriky se bude zdát, že Měsíc vykusuje Slunce. Ráno 11. června v Asii se bude jevit vycházející Slunce jako částečně zatmělé. Stejné zatmělé Slunce se bude 10. června v Severní Americe současně jevit jako zapadající. Nezapoměňte, nikdy se nedívejte přímo do Slunce, ani při zatmění. Prstencové zatmění nastává namísto úplného zatmění, pokud se Měsíc nachází na vzdálenější části svojí eliptické oběžné dráhy kolem Země. Další prstencové zatmění Slunce nastane v květnu 2003, ačkoliv v tomto roce, začátkem prosince dojde k úplnému zatmění. Snímek nádherného prstencového zatmění nahoře byl vyfotografován za palmami v lednu 1992.

 


Popis: Tethys je jedním z největších a nejbližších měsíců Saturna. Navštívily ho obě sondy Voyager, v listopadu 1980 Voyager 1 a v srpnu 1981 Voyager 2. O Tethysu se nyní ví, že se téměř úplně skládá z vodního ledu. Tethys vykazuje velký impaktní kráter, který téměř planetu obepíná. Impakt, který způsobil tento kráter a přitom měsíc nerozlomil, se bere jako důkaz, že Tethys nebyl v minulosti zcela zamrzlý. Tyto malé měsíce, Telesto a Calypso, obíhají Saturna před a za Tethysem. Tethys objevil v roce 1684 Giovanni Cassini. In 1997, NASA vypustila v roce 1997 sondu nazvanou Cassini, která k Saturnu přiletí v roce in 2004

 


Popis: Hodně daleko za Místní skupinou galaxií, ve vzdálenosti asi 22 miliónů světelných let, leží NGC 3621. Nachází se v zákrutu jižního souhvězdí Hydry a rozvolněná spirální ramena tohoto nádherného vesmírného ostrova jsou plná zářivých mladých hvězdokup a tmavých prachových pásů. Pro pozemské astronomy ale není NGC 3621 jenom další hezkou čelem přivrácenou spirální galaxií. Některé z jejích jasnějších hvězd se používaly jako standardní svíčky pro stanovení důležitých odhadů extragalaktických vzdáleností a rozsahu Vesmíru. Tento barevný snímek byl sestaven z dat astronomického snímku pořízeného Velmi velkým dalekohledem Antu na observatoři Paranal v Chile. V původním rozlišení lze v NGC 3621 identifikovat a studovat horké nadobří hvězdy

 


Popis: Co způsobuje tuto neobvyklou strukturu poblíž středu naší Galaxie? Dlouhé rovnoběžné paprsky, které zešikma probíhají vrchem radiového snímku nahoře, jsou dohromady známé jako Rádiový oblouk galaktického středu a přímo vyčnívají z Galaktické roviny. Rádiový oblouk je spojen s Galaktickým středem podivnými zakřivenými filamenty, které jsou známy jako Oblouky. Jasná rádiová struktura vpravo dole nejspíše obklopuje černou díru v Galaktickém centru a je známá jako Sagittarius A*. Jedna hypotéza tvrdí, že Rádiový oblouk a Oblouky mají svou geometrii proto, protože obsahují horké plazma tekoucí podél čar s konstantním magnetickým polem. Zdá se, že nedávné snímky z rentgenové observatoře Chandra ukazují, jak tato plazma koliduje s okolním mračnem chladného plynu.

 


Popis: Nejfotogeničtější soustava radioteleskopů na světě je také jedna z nejproduktivnějších. Každý z 27 radioteleskopů soustavy Very Large Array (VLA) má velikost domu a může se pohybovat po kolejích. VLA v Novém Mexiku v USA na snímku nahoře slaví svůj dvacátý druhý rok provozu. S využitím VLA byla objevena voda na planetě Merkuru, radiově jasné korony kolem obyčejných hvězd, mikrokvazary v naší Galaxii, gravitačně vyvolané Einsteinovy prstence kolem vzdálených galaxií a rádiové protějšky ke kosmologicky vzdáleným gama vzplanutím. Obrovská velikost VLA astronomům umožnila studovat podrobností velmi rychlých kosmických výtrysků a dokonce i mapovat střed naší Galaxie. Plánuje se také vylepšení VLA.

 


Popis: Proč vypadá galaxie Sombrero jako klobouk? Důvodem je jednak neobvykle velká a rozsáhlá centrální výduť Sombrera s hvězdami a jednak nápadné tmavé prachové pásy v disku, které jsou vidět až skoro na okraji. Miliardy starých hvězd způsobují difuzní záři centrální výdutě. Podrobnější prozkoumání výdutě na fotografii nahoře ukazuje spoustu světelných bodů, které jsou ve skutečnosti kulovými hvězdokupami. Nádherné prachové prstence M104 jsou domovem mnoha mladších a jasnějších hvězd a ukazují astronomům spletité, dosud plně nepochopené podrobnosti. Skutečný střed Sombrera září napříč elektromagnetickým spektrem a předpokládá se, že hostí velkou černou díru. Padesát miliónů let staré světlo z galaxie Sombrero lze spatřit i malým dalekohledem v souhvězdí Panny.

 


Popis: Co zahubilo dinosaury? Náhlé vyhynutí dinosaurů před 65 miliony let spolu s vymizením 70 procent všech tenkrát žijících druhů na Zemi je známé jako K-T událost (událost Křídového-Teciárního masového vyhynutí). Geologové a paleontologové se často zabývají myšlenkou dopadu velkého asteroidu nebo komety na Zemi jako viníka této události. Dobrou(!) zprávou by bylo, že takový ompakt by vyvolal ohnivé bouře, přílivové vlny, zemětřesení a hurikány. A špatnou zprávou by bylo, že ... trosky vržené do atmosféry by měly vážné následky na globální životní prostředí vytvořením dlouhého období temna, nízkých teplot a kyselých dešťů. Tuto teorii dramaticky podpořil v roce 1990 kosmochemik Alan Hildebrand objevením 65 miliónů let staré, 112 mil (180km) široké prstencovité struktury stále detekovatelné pod vrstvami sedimentu v oblasti Yukatánského poloostrova v Mexiku. Obrysy struktury nazvané kráter Chicxulub (podle místní vesnice) jsou vidět nahoře a reprezentují údaje o gravitačním a magnetickém poli z této oblasti. Navíc, nejenom že odpovídá věk, ale kráter též odpovídá dopadu planetky dostatečné velikosti (6 až 12 mil velké /10-20km) aby mohla způsobit globální rozvrat. Bez ohledu na to co způsobilo K-T událost je štěstím že takové impakty, jak se nyní věří, se stávají jen jednou za 100 miliónů let!

 

 


 


Popis: V noci z nějakého temného místa část jasné oblohy vypadá mléčně. Tento neobvyklý pás slabého světla je všeobecně viditelný v každém měsíci a z jakéhokoliv místa. Nikdo až do vynálezu dalekohledu opravdu nevěděl co "Mléčná dráha" opravdu je. Asi před 300 lety přinesly dalekohledy překvapivé vysvětlení: Mléčná dráha se skládá z hvězd. Před pouhými 70 lety mnohem výkonnější dalekohledy přinesly další objasnění a to že Mléčná dráha je jen jednou galaxií z mnoha. Nynější dalekohledy ve vesmíru dovolují ještě hlubší porozumění. Snímek nahoře pořídila družice COBE a ukazuje rovinu naší Galaxie v infračerveném světle. Jasně zřetelný je tenký disk naší domovské spirální galaxie s hvězdami, jež se jeví bílé a mezihvězdným prachem jež se jeví červeně.

 

 

Vesmírný ostrov Andromeda

...krása, že?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mlhoviny v Orionu
-
můj nejoblíbenější objekt pozorování

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prstencové zatmění "Ohnivý prsten"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Saturnův měsíc Tethys

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NGC 3621: Daleko za místní skupinou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rádiový oblouk galaktického středu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Radioteleskopy Very Large Array

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Galaxie Sombrero z VLT

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Impakt před 65 milióny let
Uznání: V.L. Sharpton, LPI

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mléčná dráha infračerveně

 

 

Kapitální kousek

Pozor supernova!