A S T R O N O M I E
Kalendář úkazů
            Encyklopedie na pokračování           Zajímavosti a novinky     Ze světa Astronmické společnosti HK

 

Homepage
(domácí stránka)

Fotografování

Něco o mně

Všehochuť

Astronomie

Slunce aktuálně

 Polární záře

 

Sváteční zatmění měsíce 28.10.2004

 

  img_3529a.jpg (11395 bytes)       img_3613a.jpg (8639 bytes)       img_3646a.jpg (11527 bytes)       img_3654a.jpg (10053 bytes)

   img_3667a.jpg (9660 bytes)      img_3695a.jpg (10184 bytes)      img_3706a.jpg (11584 bytes)      img_3717a.jpg (13605 bytes)

     A máme opět jedno zatmění za sebou. Pro tento rok už druhé a zároveň poslední. Podobně jako v květnu (viz Povětroň 3/2004, str. 4), i nyní, 28. října 2004 ráno, jsem nechtěl propást tuto jedinečnou astronomickou událost. Ještě večer vše vypadalo dost pesimisticky. Obloha úplně zatažená. Ale protože jsem od přírody optimista, připravil jsem si večer vše potřebné, nastavil budíka a šel spát s vírou, že po druhé hodině ranní tomu bude jinak, že se oblačnost naráz rozestoupí a bude možné celý úkaz shlédnout. Jenže v pul druhé ráno to bylo úplně jinak. Obloha celá zatažená. Víra a optimismus mě ale nenechali schovat se pod peřinu, nýbrž přinutili obléknout se a vyrazit. Mel jsem vyhlédnuté místo na západní straně kopce Svatého Jana, kde jsou pro toto pozorování příznivé podmínky. Kvůli zatažené obloze sice nebylo možné sledovat zcela počáteční fáze zatmění, ale ve 3 h 7min SEC, když se konečně vyjasnilo, jsem pořídil první snímek. To už probíhal vstup Měsíce do stínu Země. Obloha naštěstí zůstala jasná a já se mohl plně věnovat vizuálnímu sledování a hlavně fotografování. Květnové zatmění jsem fotil kinofilmovým přístrojem Canon EOS 300. Nyní jsem ovšem „přezbrojil" na digitální zrcadlovku Canon EOS 300D s 6,1 megapixelovým snímacím čipem. Teleobjektivem Rubinar s ohniskovou vzdáleností f = 1 000mm a clonovým číslem 10 byly pořízeny počáteční a konečné fáze zatmění. Při úplné fázi jsem však kvůli malé světelnosti Rubinaru musel použít objektiv Tamron AF 70–300 mm. Při nejdelším ohnisku má světelnost 5,6. Protože čip v digitálu je o něco menší než políčko kinofilmu, vychází zorné pole tak veliké, jako kdybychom na kinofilm fotili s ohniskem 480mm. Vše bylo exponováno v maximálním rozlišení 3072×2048 pixelu. Dost mě potrápilo rosení. Každých pár minut jsem musel otírat zamlžené objektivy. Hrozná práce, ale co by člověk neudělal pro hezkou fotku, že? Chvílemi mi připadalo, že celé své příslušenství vytahuju přímo z vody, jak bylo vše mokré. Hlavně k ránu, kdy se chvílemi vytvářela mlha a z Měsíce vyrobila „rybí oko". Ráno jsem ale odjížděl spokojen. Podařilo se mi vše zaznamenat, a to je hlavní. S pocitem dobře odvedené práce jsem po osmé hodině usnul a dohnal noční spánkový deficit.